Složení písničky na začátku a její veřejná produkce na konci, to jsou základní body na ose jménem hudební průmysl. Mezi nimi dále stojí celá řada činností a profesí, které buď vedou přímo ke vzniku písničky nebo se podílí na jejím prodeji. V tomto článku se zaměříme právě na prodejní stránku věci.
Písnička jako součást ekonomiky
Základem fungování hudebního průmyslu je poptávka po hudebním díle (písničce) ze strany uživatelů (Kdo je uživatel?), kteří jej následně ekonomicky zhodnocují. Písničku mohou použít buď soukromé osoby nebo podnikatelé, například ke zlepšení atmosféry ve svém podniku.
Ke komerčnímu užití písničky dochází v médiích, sportu, v obchodech, hotelích, restauracích, i třeba v elektronické komunikaci. Všechny tyto obory a činnosti se tak nějakým způsobem stávají součástí hudebního průmyslu.
Za komerční užití, které ze své podstaty generuje, případně pomáhá generovat zisk, náleží autorovi písničky finanční odměna. Můžeme tedy říct, že každý uživatel si písničku od autora kupuje (Kdo je autor?). Jako prostředník v tomto obchodním vztahu fungují instituce, kterým se říká kolektivní správci (Kolektivní správci – co to je a k čemu?).
A co zpívání doma?
Důležité je uvědomit si, že hudební průmysl není zpívání písniček dětem u postýlky, hraní u ohně, nebo koncertování v soukromí, kde se sejdou přátelé a muzicírují. Tomu se říká domácí, nebo lidová kultura a ta není pochopitelně zpoplatňována.
Jakmile ale tito přátelé dojdou k poznání, že by mohli vystoupit před publikem, tak už se stávají součástí hudebního průmyslu, protože ten se týká právě veřejného provozování ať už za úplatu, nebo jako podpůrný prvek pro další podnikání a zábavu.
